Ještě jednou k Zákonu o zaměstnanosti 1/1991 Sb. a Personal servisu

V minulém Pulsu (29.8.) jste si na str.4 opět mohli přečíst o užitečnosti firmy Personal servis pro náš region. Délka příspěvku ale skoro až vzbuzuje podezření, že se jeho autor především snaží odvést pozornost od toho, na co jsem chtěl svým původním článkem (z 22.8.) upozornit - tedy na časté porušování zákona o zaměstnanosti v té části, která nařizuje každé nové nebo uvolněné pracovní místo oznámit do pěti dnů příslušnému úřadu práce.

Za to, že jsem dal tento dosud přehlížený problém do souvislosti s agenturou Personal servis, jsem se stal terčem nechutných výpadů jejího majitele. Asi nejsem sám, koho při jejich čtení napadlo, že jediná možnost je přejít je s úsměvem a mávnutím ruky. Snad jen to zmiňované trestní oznámení stojí za vysvětlení, protože bych nerad vypadal jako nějaký upír, který šel bezdůvodně po krku nevinné duši.

Skutečně jsem se chtěl předloni také u Personal servisu zaregistrovat. Překvapilo mě, že tehdy k údajům, které uvedu ve vstupním dotazníku, nechtěli jakýkoliv doklad (např. maturitní vysvědčení, diplom či řidičák) - přitom povinnost ověřovat v podobných případech pravdivost archivovaných dat vyplývá přímo ze zákona 256/1992. Z opatrnosti jsem se také zeptal, zda mi můžou zajistit, že nedojde ke zneužití informací, které jim svěřím - tzn. aby je nedostal nikdo jiný, než potenciální budoucí zaměstnavatel. Byl jsem trochu šokován ze sdělení, že to mi údajně zajistit nemůžou. Z pocitu nejistoty v solidnost firmy jsem se proto ještě zeptal, jestli na obchodování s osobními daty má Personal servis vůbec nějaké podnikatelské oprávnění, např. živnostenský list, ale pan Scigiel mi řekl, že nemá, a z kanceláře mě vyhodil, protože jsem se mu asi zdál zbytečně opatrný. Ve svém článku 29.8. pak "zapomněl" uvést, že podstatou mého trestního oznámení bylo především podezření ze spáchání trestného činu podle §178 trest. zákona - Neoprávněné nakládání s osobními údaji. (Asi se moc neví, že tento trestný čin je zařazen společně s vlastizradou, terorem, sabotáží, vraždou apod. mezi ty úplně nejzávažnější, kdy má každý zákonnou povinnost oznámit jejich zjištění - kdybych to neudělal, sám bych se tím vystavoval riziku případného trestního stíhání.)

Tehdejší výsledek policejního šetření přitom moje obavy nijak nerozptýlil, protože např. na moji konkrétní otázku, jak je možné, že si Personal servis neověřuje pravdivost údajů, které zařazuje do své databáze (podle výše uvedeného zákona), jsem odpověď nikdy nedostal - ani od policie, ani od okresního státního zástupce po mé následném stížnosti.

Jaromír Suchý