Hlavní strana > Archiv 1999 - 2003 > Předkrm

Předkrm prosinec 2002

Vážení čtenáři,

Říká se, že změna je život - i díky nim je proto ten krátký čas, který je nám na tomto světě vyměřen, trochu pestřejší. Jak jsem již minule naznačil - i mě jedna taková větší změna potkala: vyměnil jsem od začátku prosince "vzrušující" život živnostníka opět za (doufám) klidnější pozici zaměstnance. Není špatné, že mám díky tomu možnost zblízka a na vlastní oči vidět i to, jak funguje trochu jiný kapitalismus, než ten náš dosavadní sametově-tunelářský paskvil - jde o práci pro italskou pobočku jedné kanadské společnosti, patřící americkému koncernu NIKE.

Zatím se na novém místě jen rozkoukávám (píšu po absolvování 14-ti denního úvodního zaškolení), proto ještě raději počkám s větším srovnáváním, jedno si ale neodpustím: v Unipletu byly (a nejspíš ještě jsou) jedním z důležitých "manažerů", ovlivňujících chod firmy, uklízečky - když několikrát za týden přišly do kanceláří, museli jsme se všichni bez ohledu na rozdělanou práci povinně zvednout, a ta půlhodinka až hodinka, než se zametlo, podlaha vytřela a oschla, se musela přečkat někde na chodbě či u kolegů. Marně jsem se tehdy opakovaně snažil o změnu - pro Uniplet (či spíše takové ty jeho Jelečky, Vidláky a Charváty) byly zřejmě konstruktérské hodiny zdarma, kdežto čas uklízeček se tam musí tvrdě platit. V mé nové firmě je docela čisto, přestože tam uklízečky vůbec neobtěžují - samozřejmě přicházejí každý den až poté, co v podvečer všichni odejdou.

Ve večerních televizních zprávách jsem se tam dozvídal o kritické situaci v automobilce Fiat, které už banky nechtějí půjčovat na výrobu, a tak hrozí hromadné propouštění (a demonstranti mávali před branami rudými vlajkami se srpem a kladivem, až mi z toho nebylo dobře), proto jsem se kolegů z práce ptal, proč si většina z nich koupila cizí auta (především německá a japonská) a nepodpořili raději nákupem "svůj" Fiat, a oni že prý proto, že všichni Italové přece dobře ví, že Fiaty jsou ve srovnání s cizími vozy podstatně horší, hůře vybavené a navíc dražší.

Překvapilo mě, kolik tam je všude nejrůznějších cizinců (Číňanů, arabů, černochů, Albánců, lidí z bývalého SSSR atd.) - s jedním Arménem ve firmě jsem mohl dokonce po mnoha létech opět v praxi oprášit i znalosti ruštiny a o přestávce poklábosit o tom, co jej tam přivedlo (přistěhoval se za dcerou, která se tam vdala). I když v Itálii spousta mladých lidí mluví anglicky, pro běžný život mimo továrnu mi bohužel jen ona nestačí, a tak nezbývá, než se na stará kolena učit i italštinu - naštěstí je to jazyk s relativně velmi jednoduchou mluvnicí.

Mrzí mě, že na získávání informací a psaní o dění v Okříškách teď asi budu mít trochu méně času. Ještě nevím, jak to vyřeším - to, co bude na první pohled zavánět kriminální činností místo psaní do Voříška budu asi řešit trestními oznámeními, ať se tím zabývají ti, koho si platíme z daní, a u těch ostatních věcí bych byl docela rád, kdyby mi s tím někdo pomohl, a společně bychom postupně přeměnili Voříška z víceméně osobních stránek na jistý regionální zpravodaj (o tučnou odměnu za příjmy z toho plynoucí se samozřejmě rád rozdělím). Nepředpokládám totiž, že by v dohledné době regionální média typu Pulsu Třebíčska či Horáckých novin měla zájem informovat i o  nějakých kontroverznějších tématech (typu podvodů na festivalu Zámostí, vytunelování Unipletu či Dowo Náměšť, pirátské televizní stanice v Okříškách atd.), a na vznik nějakého nového nezávislého média se spoléhat taky nedá...

Přeji vám všem, milí čtenáři, hezké klidné svátky, a tak jako každý rok zopakuji, že by bylo lepší, kdyby Vánoce nebyly jen o množství drahých dárků, ale aby si na sebe především blízcí lidé našli vzájemně více času, než mají v celoročním shonu. A těm, kteří bohužel musí tyto Vánoce trávit sami, přeji, aby se jim v průběhu příštího roku podařilo najít někoho, s  kým by alespoň byli společně během těch příštích.
15.12.2002
?subject=Předkrm prosinec 2002'>Jaromír Suchý


přístupů od 18.4.2004: 4915