Hlavní strana > Archiv 1999 - 2003 > Čuk a Gek

Č+G: 14.díl - Čuk s Boženkou zažívají chvíle štěstí

Čuk a Gek

Opakování:
Gek s Máňou pomohli Herrymu a především Ládínkovi na cestě z lázní, aby se mohl věnovat šachové hře s kvalitnějšími soupeři.

Boženku jsme opustili v nemocnici na Bahamách, kde se dlouho bezvýsledně léčila z uštknutí neznámým hadem. Celou dobu ležela v bezvědomí, udržovaná při životě jen s pomocí nejdražších přístrojů.
Čuk po mnoha a mnoha měsících strávených u jejího bezvládného těla na lůžku už ani nebyl schopen platit horentní účty za léčení a byl smířený s tím, co mu lékaři nabízeli od začátku - že nemá smysl Boženku trápit a krátkodobé odpojení od přístrojů by vše vyřešilo. Nakonec ještě ale ze zoufalství vyzkoušel poslední možnost - požádal o pomoc zázračného lidového léčitele, kterého našel podle reklamy v bahamských zlatých stránkách. Ten jenom několikrát zavrtěl virgulí nad místem, kde byla stopa po hadím kousnutí a Boženka
	se okamžitě probrala z bezvědomí, vstala z postele a za dva dny už mohli být oba zpátky v Krásně. (Léčitel za zázračné uzdravení dokonce ani nic nechtěl - že je pro něj největší odměnou to, že přináší lidem radost.)
Boženka byla štěstím bez sebe, že to nakonec tak dobře dopadlo, a z toho přebytku dobra a lásky zatoužila také udělat nějaký dobrý skutek. Nejdříve ji napadlo, že by se mohli postarat třeba o sirotka z dětského domova, a proto je začala obcházet, ale žádné z nabízených dítek se jí nelíbilo. Náhodou přitom šla cestou kolem psího útulku a tak si vzala alespoň dvě štěňata - byla přesvědčená, že jimi udělá Čukovi radost.
		Čuk se do nich na první pohled zamiloval. Psíci byli tak hrozně milí, že nezbylo, než je pojmenovat Miluška a Milouš.
Protože byli Čuk s Boženkou po pobytu na Bahamách finančně úplně na dně, musel živitel rodiny opět začít tvrdě vydělávat. Naštěstí se dobrý vexlák nikdy neztratí a tak se okamžitě dokázal prosadit na trhu (o tom ale zase někdy jindy). Mělo to však i své stinné stránky - musel přes den odcházet pracovat někam pryč a vracíval se stále později a později a tak na milované psíky měl čím dál tím méně času. Miluška s Miloušem to ovšem těžce nesli, protože si především nového pána velice oblíbili a jakékoliv odloučení pro ně bylo hotovým utrpením. Celý den stáli u dveří, škrabali na ně prackama a zoufale vyli steskem po milovaném páníčkovi. Sousedi z okolních domů zpočátku jen brblali a později stále více nadávali Božence, protože nedokázali ocenit tu nekonečnou psí oddanost. Boženka byla dlouho bezradná, jak to udělat, aby štěňátka netýrala sousedy a netrpěla. Naštěstí se jí díky její vynalézavosti podařilo najít všestranně přijatelné řešení. Blížily se vánoce, před kterými mají překupníci nejvíc práce a tak Čuk v tom shonu na štěňata postupně úplně zapomněl. Vždy přišel utahaný pozdě večer domů, pochlubil se čerstvými finančními úspěchy, rychle do sebe naházel večeři a spokojeně usnul u televize. Jednoho rána po takovém předchozím hektickém dni měl ale pocit, že něco není v pořádku. Nebyl ale schopen přijít na to, co. Nakonec si uvědomil, že nikde nevidí Milušku s Miloušem a tak se po nich začal shánět. - Ony hrozně trpěly, když jsi byl celé dny pryč a tak jsem si říkala, že by bylo lepší, kdyby sis je brával s sebou na cesty. - Ale já jsem si je přece nikdy nebral! - Jak to, že nebral, vždyť jsem ti je každý den dávala.
- Kam jsi je dávala? - No na svačinu, mezi chleba, včera jsi snědl poslední zbytek Milušky. Teď už jsou jistě i naše štěňátka šťastná, můžou s tebou být pořád...

07.12.2000
?subject=Č+G: 14.díl - Čuk s Boženkou zažívají chvíle štěstí'>Jaromír Suchý






přístupů od 18.4.2004: 5530