Hlavní strana > Co se děje v okolí

Začnou v náměšťském Dowu opět rachotit stavy?

"Dowo je Náměšť a Náměšť je Dowo" - říkával starosta města Náměště nad Oslavou Vladimír Měrka o místní továrně s tradiční výrobou dvojplyšových koberců, která svou kvalitní produkcí klasických kusových dvojplyšových koberců zásobovala nejen domácí, ale masivně i zahraniční trhy. Dnes už to starosta neříká, ale brzo by zase mohl.

Rozhodně by se mu ulevilo, protože během dvou měsíců bude přijde v Náměšti o práci dalších 50 lidí, protože dřevozpracující podnik  - poslední z náměšťských výrobců-zaměstnavatelů, také končí.

Koncem roku 2001 šel totiž výrobce koberců Dowo a.s., který před deseti lety zaměstnával kolem 200 lidí, do konkursu. Poté, po krátkém intermezzu s nájemcem, česko(belgickou) firmou Akila, který mnoho nasliboval, byla kobercárna v listopadu 2003 prodána konkursním správcem za nevelký peníz pražské firmě Konsensus. Ta s tímto majetkem (oceněným již na trojnásobek), vstoupila obratem do místní firmy Habitat a.s., zaměřené na nákup a prodej bytového textilu. Habitat totiž převzal štafetu po DowoT s.r.o. a do poslední chvíle byl rovněž primárním odběratelem náměšťských koberců.

Dle vyjádření svého představitele má Habitat zájem o odběr znovuobnovené produkce. Důvod je nasnadě - po uzavření továrny si totiž musí objednávat koberce, byť tkané dle tradičních náměšťských vzorů, v Belgii. Lze tedy předpokládat, že dodrží příslib daný loni v listopadu, kdy se začalo s intenzívním vyhledáváním zájemce o obnovení výroby.

Představitel nabyvatelského subjektu (jehož součástí se obratem stal také bývalý nájemce Akila), který nyní disponuje s celým majetkem z konkursní podstaty, přislíbil, že pokud se najde investor, že mu část areálu, přesněji řečeno staré stroje a staré výrobní budovy, za podmínky obnovení výroby, postoupí, neb mu na srdci leží prosperita a zaměstnanost regionu.

Pád krále koberců - Král zemřel, ať žije král!
V prosinci 2003 vyšel vyšel v Respektu pod první částí tohoto titulku článek informující o hledání druhého investora, protože první byl již nalezen. Byl jím Odborový svaz Textil-Oděv-Kůže. Inspirací k jeho oslovení byl příběh Skláren Květná, kde odborový svaz svým finančním vstupem pomohl odvrátit zavření sklárny a ztrátu cca 400 pracovních míst v regionu. OS TOK byl a je rovněž ochoten do projektu vstoupit, ovšem za předpokladu, že bude nalezen důvěryhodný hospodář, který by investoval minimálně 51% podíl.

V tomto okamžiku je investor k dispozici. Je jím firma MEDOS, jejíž majitel zná skupinu pracovníků z Náměště, kteří by byli ochotni nejen znovu začít na starých strojích umístěných v historických částech areálu, které jsou zevnitř i zevně zčásti již v dezolátním stavu a ve všech ohledech pro moderní výrobu zastaralé, ale i postupně dobývat zpět ztracené trhy.

Je si vědom, že další prostředky je nutné investovat jak do nezbytných oprav neudržovaného areálu a náhrad za odvezenou techniku, tak především do nákupu nových strojů, technologie výroby, dopravních cest apod.. V továrně totiž ze všeho vybavení zůstaly už jen stavy z roku 1962, na kterých nicméně lze stále vyrábět ve standartní až špičkové kvalitě, ovšem za cenu nižší produktivity, kterou lze určitý čas strpět. Kvalita je totiž prioritou. Český zákazník žádá jednolitý sametový povrch koberců. Ovšem zahraniční produkce, byť používá náměšťské vzory, tohoto kvalitativního znaku tradičních českých dvojplyšových koberců zdaleka nedosahuje.

Proč se investoři pouští do tak netypické akce – začínají hloub než pod nulou?
Není to od nuly - hlavní hodnotou jsou lidé, jako u každé náročnější výroby. Pro odbory jsou motivací odboráři, kterým chtějí zachovat práci, pro ing. Šefla, majitele firmy MEDOS, jak říká, zlaté české ruce, um a dovednost místních, jejichž koberce zná každý Čech a "půlka světa", a pro něhož bylo a je deprimující sledovat v České republice zánik mnoha tradičních výrob z kategorie "národního zlata". V okamžiku, kdy pro to má po všech stránkách příležitost, chce zachovat aspoň jednu takovou tradiční výrobu v českých rukou. Stále ještě existuje dostatečný počet lidí v mikroregionu, kteří znalost a umění výroby klasických kusových koberců mají v krvi, protože práce v kobercárně byla v řadě rodin obživou pro několik generací. Za dalších deset let by už pravděpodobně nebylo s kým takto specifickou výrobu obnovovat.

V první rozjezdové a rekonstrukční fázi v délce cca 18 měsíců počítá ing. Šefl s výrobou především pro postupné pokrytí potřeb domácího trhu. Mezitím se bude připravovat sortiment pro vývoz spolu s navazováním přerušených kontaktů s někdejšími zahraničními partnery a otvíráním nových možností odbytu. V této fázi přijde na pořad dne i nákup nových stavů a dalších textilních strojů.

Prioritním cílem je postupně zaměstnat co nejvíce kvalifikovaných lidí, kteří o práci v továrně přišli a mají zájem na zachování svého řemesla, v kterém vždy vynikali. Opřít se chce o všechny z Náměště, kterým není jedno, že se výroba z města zcela vytratí a z mapy světa zmizí další kvalitní český výrobek. Předpokládá možnou firemní spolupráci i se současným vlastníkem, který realizuje velkoobchod.
Kdy tedy začnou v Náměšti zase rachotit stavy? – Do 10 dnů od podpisu kupní smlouvy...
12.06.2004
-ast-